ACTA a potlačování osobní svobody – co si všechno necháme líbit?

Co mají společného ACTA (Obchodní dohoda proti padělání), americké legislativní návrhy k omezení on-line pirátství spojované s kontrolou Internetu (SOPA a PIPA), povinné snímaní otisků prstů na letištích, lustrace cestujících či zásah policie na Šumavě?

Na první pohled nemusí být souvislost patrná. Společným jmenovatelem je však stále větší kontrola našeho pohybu i aktivit a vytěsňování občanských svobod. Pozvolna se také vytrácí základní princip právního státu - princip presumpce neviny.

Zákony jako SOPA a PIPA jsou toho jasným příkladem. Díky nim by firmy mohly požadovat zablokování a vypínání internetových stránek těch, kteří poukazují na jejich nekalé praktiky. Třeba tím, že si organizace vypůjčí jejich logo a „upraví“ ho, čímž údajně poruší copyright. Co na tom, že v minulosti soudy rozhodly o těchto aktivitách jako o povoleném způsobu svobody projevu

Také smlouva ACTA, kterou koncem ledna podepsala v Japonsku i Česká republika, dává prostor kontrolovat kohokoli z nás, dokonce i naše mobily a počítače. A to, aniž by k tomu byl pádný, podložený důvod. Můžete namítnout, že dohoda přece dává státům prostor jednotlivé občany z kontroly vyloučit. Navíc se premiér vyjádřil, že ACTA prověří. Jak si ale být jistý, že ke kontrole jednotlivců nedojde a že stát bude vždy na straně ochrany soukromí občanů?

Informace o nezákonných odposleších telefonů, sledování lidí a korupce ve státní správě mnoho důvodů k optimismu nedávají. Navíc máme čerstvou zkušenost, kdy policie porušila pod záminkou prosazení „státních“ zájmů naše ústavní právo shromažďovat se.  Krajský soud v Plzni totiž rozhodl, že zásah policie proti rozpuštění demonstrace na Šumavě byl nezákonný.

Nechme ale stranou diskuzi o tom, zda jsou protipirátské zákony potřeba nebo zda kvůli kůrovci v první zóně národního parku kácet či nekácet.  Zde jde o něco jiného, podstatnějšího. Jde o pomalé, postupné, sotva postřehnutelné omezování našeho prostoru, našich těžce nabytých občanských svobod.

Někdo si může myslet, že občané jsou tu od toho, aby jednou za čas zašli k volbám, vhodili do urny volební lístek a tím jejich aktivní role skončila.  Co ale když politici, kterým jsme dali hlas, neplní, co slíbili?  Co když jsme svědky jednání, které nám naše svobody bere či se je snaží vzít? Co potom?

Pak nám nezbývá, než využít našeho práva na svobodný projev, práva na shromažďování a ozvat se. A to i mimo volební den. ACTA, SOPA, PIPA, různé kontroly a omezování dříve nabytých svobod jsou totiž zkouškou naší trpělivosti. Je to test, co si necháme jako občané líbit. Je to sondáž vlád a nadnárodních firem, kam až při prosazování svých cílů mohou zajít.

Je na nás, zda si to necháme líbit. Nenechme!